Scházíme přes pláž do tmavé vody. Slunce zapadá za obzor. Pláž je plná filipínských dětí, které na nás zvědavě koukají, zdraví nás a pobíhají kolem. Potápějící se cizinci jsou tu častým jevem, přináší peníze do ekonomiky. Rybáři nahoře na molu zpracovávají úlovky a všechny lodě už jsou zakotvené v přístavu, takže můžeme na potápění. Za chvíli bude tma a tedy ideální čas pro nás potápěče ponořit se na více než 90 minut do mělké silně zakalené vody a užít si potápění se zvláštními obyvateli moře.
Rozsvítíme světla, ukazujeme si signál OK a pomalu se zanořujeme z klidné hladiny dolů do tmy. Téměř ihned automaticky nastupuje naše tak oblíbené zklidnění těla i mysli. Pomalu v trimu plaveme těsně nade dnem, náš průvodce Josh vpředu pátrá po životě pod hladinou. Toho je tu strašně moc, všude okolo nás něco loví, chodí či plave - perutýni, chobotnice, sépie, rozedranci, krabi.. Vidíme i nádhernou tritonku a ropušnici, spoustu sasanek a ježovek.
Nejlepší tropické potápěčské makro destinace
1. Anilao, Filipíny
2. Lembeh, Indonésie
3. Dauin, Dumaguete a Puerto Galera, Filipíny
4. Bali, Indonésie
5. Milne Bay, Papua - Nová Guinea
6. Raja Ampat, Indonésie
7. Manado, Alor, Ambon a Komodo, Indonésie
8. Mabul, Malajsie
A je tu další vzpomínkový článek. Opět k desetiletému výročí naší druhé fantastické dovolené na Filipínách. Jaksi náhodou zatím naše místa skvělých dovolenych na Filipínách začínají na písmeno A. Po ostrově Apo jsme si naplánovali potápění a dovolenou na filipínské destinaci Anilao - to je nejlepším místem na světě na potápění za zajímavými mořskými živočichy a na makro.
Na Anilao jsme si užili neskutečně nádherné potápění, viděli neuvěřitelné věci, pořídili s novými fotoaparáty Canon Powershot G16 velkou spoustu skvělých fotografií a také konečně pořádné kvalitní FullHD video. Po návratu jsme museli vytřídit a upravit obrovské množství fotografií i videí, bohužel to zabralo to málo volného času, který jsme o víkendech po dovolené měli. Na sepsání článku tak před 10 lety díky intenzivnímu pracovnímu vypětí nezbyl vůbec čas. Čtete jej až nyní :-)
V roce 2014 jsme měli nejprve skvělou dovolenou na filipínském ostrově Apo. Zde nám učarovali barevné korálové útesy a viděli jsme nahožábré plže, krevety a další malé obyvatele korálových útesu. Zejména nahožábří plži nás svojí barevností a rozmanitostí uchvátili.
Na další dovolené na ostrově Gozo ve Středomoří v létě 2014 jsme také zkoušeli makro fotografování s pomocí video světla. Před koncem roku 2014 jsme pořídili nové fotoaparáty Canon Powershot G16 a začali plánovat další dovolenou na jaro 2015. Již jsme měli za sebou velké množství potápění na korálových útesech, s želvami a rybami, na vraky i do jeskyní.
Chtěli jsme tak zažít něco zcela jiného, nového a po dlouhém průzkumu různých článku a fotografií na internetu padla naše volba na filipínské Anilao, na nejlepší světovou makro potápěčskou destinaci. Chtěli jsme si vyzkoušet potápění za makrem (muck diving) a také opět vidět barevné útesy.
Již několik měsícu před cestou jsme postupně při plánování pořídili lehkou velkou potápěčskou cestovní tašku Beuchat s kolečky objemu cca 140 litrů a s váhou cca 2,7 kg a dále ve výprodeji lehoučký malý cestovní notebook Asus. S našimi tehdy novými fotoaparáty Canon Powershot G16 jsme různě trénovali fotografování a natáčení. Absolvovali jsme také dvojici večerních ponorů na bazénu na Slavii, abychom si osvěžili potápěčské a fotografické dovednosti. Večerní bazén je také ideální pro test chování fotoaparátů a videosvětel v situacích s nedostatkem světla a pro vyzkoušení fotografování na vyšší citlivost.
Petr na dovolenou jel s novým lehoučkým potápěčským regulátorem Aqualung Mikron, podobně jako předtím pro Katku i tento regulátor byl koupen z doprodeje za až neuvěřitelně nízkou cenu. Oba jsme tak byli vybaveni stejným regulátorem se stejnou rekreační konfigurací hadic. Petr měl jen delší hadice a mírně jiný větší náústek.
Let Praha > Amsterodam > Xiamen (Čína) > Manila. V Manile jsme zjistili, že jedna taška s potápěčskou výbavou nedorazila. Ano, ta nová skvělá lehká cestovní taška Beuchat. V duchu jsme se smířili s tím, že už ji nikdy neuvidíme a že si pak poradíme a půjčíme potápěčskou výbavu. Sepsali jsme na letišti protokol o ztrátě zavazadla a uvedli do něj adresu našeho ubytování - co kdyby. Pak jsme šli přespat do hotelu Šógun. Večer jsme z jeho střechy fotografovali na památku výhled na Manilu, na mrakodrapovou část Makati.
Další den ráno jsme vyrazili na Anilao. Nejprve dálkovým busem, pak nás vezl jeepney a nakonec poslední kus cesty motorka se sajdkárou. Pozdě odpoledne už jsme byli ubytovaní v Anilao Backpackers.
Ubytování v nyní již bohužel nefungující větší nemovitosti Anilao Backpackers bylo možné vybírat z obyčejných pokojů, několika deluxe pokojů či přespání ve větší místnosti s více lůžky a koupelnou na chodbě. My měli obyčejný pokoj a studenou sdílenou sprchu na chodbě. Několikrát nás po nočním ponoru, kdy jsme se z vody vrátili extrémně pokrytí planktonem a docela prochladlí, nechali vysprchovat teplou vodou v koupelně deluxe pokoje. Na konec pobytu jsme několik nocí spali ve vedlejším malém domku.
Obecně doporučujeme si na Filipínách připlatit za lepší pokoj a teplou sprchu. Náš obyčejný pokoj měl stěny z přírodních materiálů a rušila nás doprava z vedlejší ulice - i přes to, že jsme večer byli po intenzivnímu potápění opravdu unavení. Deluxe pokoje byly zděné a byl v nich mnohem větší klid.
Strava byla obyčejná, potápěčskou výbavu a láhve jsme vždy ráno připravili do dvora. Chodili jsme se buď potápět přímo u ubytování ze břehu (jak v noci, tak přes den) a nebo jsme jezdili lodí či motorkou se sajdkárou. Díky ztracenému zavazadlu si Petr musel půjčit část potápěčského vybavení. Půjčil si obyčejný žaket Mares a zátěžový opasek, Katka luxusnější dámský žaket Tusa a zátěžový opasek. Sice mnohem raději používáme kapsy na integrované zátěže (zátěžové opasky nám fakt nevyhovují), ale zde nezbylo, než se s tím smířit. Díky předchozí zkušenosti z potápění s běžným žaketem jsme neměli žádný problém a ponory byly naprosto v pohodě.
Na Filipíny s námi v příručním zavazadle cestovala dvojice tehdy nově koupených kompaktních fotoaparátů Canon Powershot G16 s podvodními pouzdry Fantasea FG16. Katka měla ke svému fotoaparátu makročočku a dvojici světel Sola, Petr měl jedno široké světlo Sola.
Na ponorech jsme chodili do mělké i hluboké vody, na makro, ryby, korálové útesy, do proudu a do kalu.
Makro potápění na Anilao probíhalo v malé skupince, většinou v zakalené vodě. Pod vodou jsme byli často v malé hloubce na více než 90 minut. Případně jsme se potápěli hlouběji na útesu či písčitém svahu, někdy v proudu a pak ponor trval cca 70 minut.
Místní průvodci byli skvělí a znali výborně krajinou pod hladinou. Na ponory se jezdilo větší vahadlovou lodí v menší skupince potápěčů na celý den. Večer jsme pak mohli jít na ponor ještě do mělké vody v přístavu. Pro nás to bylo ideální potápění - buď malá skupinka pokročilých potápěčů a nebo jsme byli pod vodou sami jen s průvodcem.
Spousta času pod hladinou, nikam se rychle neplave. Potápěli jsme se tak opravdu intenzivně, až do limitu sycení dusíkem :-) Teplota vody byla cca 26 až 27 stupňů. Občasně foukalo či pršelo a teplota se na souši občas pohybovala níže, než by člověk na tropické Filipíny čekal.
Na jednom z ponorů ve slabším proudu Petr pustil z ruky fotoaparát - a ten místo toho, aby zůstal zavěšen na pojistné spirále přicvaknuté na potápěčskou výstroj, tak mizel v proudu pryč. Naštěstí jej náš průvodce Josh stihl zachytit. Plastová karabina na pojistné spirále se rozepla (nebo nebyla správně docvaklá) a mohl z toho být pěkný malér.
Ihned po návratu z potápění jsme vzali z naší krabice náhradních potápěčských dílů dvojici kovových karabin a přidali je pro jistotu na oba fotoaparáty. Od tohoto nepříjemného momentu máme fototechniku pod vodou vždy přicvaknoutou na potápěčskou výstroj pomocí dvojice karabin.
Po pár dnech potápění a užívání si skvělé dovolené přišlo velké překvapení. Odpoledne jsme přijeli lodí z ponorů a naše ztracená Beuchat taška s potápěčských vybavením na nás čekala opřená o zeď. Byla nepoškozená a nic se z ní neztratilo. Líbilo se jí v Číně, kde se rozhodla chvíli zůstat :-)
Náš obří dík bezejmenému taxikáři, který z Manily tašku v autě dovezl až na Anilao a doručil do našeho ubytování. Děkujeme! Vrátili jsme půjčenou potápěčskou výbavu a dál jsme se potápěli se svými věcmi.
Při potápění nad pískem jsme používali nerezové tyčinky - ukazovátka (anglicky takzvaný pointer stick), zapíchli jsme se s nimi do písku a získali tak potřebnou stabilitu pro makro fotografování. Nerezová tyčinka je při zapíchnutí na dně hlavním bodem, za který se držíte, zbytek těla se písku dotýká jen lehce nebo někdy i vůbec. Přiblížení i odplavání od místa fotografování vždy probíhalo tak, abychom nic nezvířili a nerušili živočichy rychlými pohyby.
U korálového útesu jsme se nikdy ničeho nedotýkali a fotografovali vždy v trimu, z bezprostřední blízkosti bez kontaktu s korálem.
Skvělým zážitkem bylo potápění na útesu u ostrůvku Sombrero. Ostrůvek z dálky na moři skutečně vypadá jako klobouk, proto ten název. Korálový útes, krásná modrá voda a pěkný život pod hladinou byly příjemnou změnou po intenzivním potápění v noci a v kalu.
Katkou používané videosvětlo Sola umožňovalo přepnutí ze širokého světla do úzkého paprsku. Vyzkoušeli jsme si tak fotografování podobné tomu, na které se u podvodních blesků používá tzv. snoot (většinou jde o nástavec na blesk, který usměrňuje světlo do úzkého paprsku.
Fotoparát jsme přiclonili na hodnotu f6.3, nastavili ISO 80 a rychlý čas, většinou 1/200 či 1/250 sekundy. Úzký paprsek Sola světla byl nastaven na nejnižší výkon. Tak jsme zajistili, že část snímku nasvícená úzkým paprskem není přepálená.
Během cest na potápění nebo při pauzách na oběd jsme si užívali výhledy na krásné části pobřeží Filipín. Bohužel někdy byly pláže pokryté odpadem.
Několik posledních dní dovolené trávíme v hlavním městě Filipín v Manile. Z potápění na Anilao se do Manily dostáváme unavení, s rýmou a oba bojujeme s něčím, co vypadá jako začínající zánět zvukovodu. Naštěstí nám to nebrání v poznávání města a nachlazení i bolest zvukovodů postupně ustoupila.
Byli jsme rádi zase chvíli na suchu. Návštěva obřího velkoměsta s nejhustějším osídlením na kilometr čtvereční na světě, to byl opravdu zážitek. Neuvěřitelné množství lidí, mnohoproudé širokánské ulice a obří množství aut. Prošli jsme si některé části jako Rizal Park, částečně historickou čtvrť Intramurors a okolí hotelu. Poslední den jsme nakoupili dárky a vyrazili v taxíku na manilské letiště.
Tohle byla zatím naše nejdelší dovolená a fantastický zážitek :-). Makro potápění nám učarovalo a až neuvěřitelně nás potápěčsky posunulo. Celkem jsme si užili 29 ponorů, některé trvaly téměř 2 hodiny. Nutnost být co nejlépe vyvážení, pohybovat se velmi pomalu a velmi blízko korálům a nad pískem, aniž bychom jej zvířili a čehokoli se dotkli, tohle byla výborná zkušenost. Kombinace 11 dní trvajícího intenzivního potápění v malé skupince, potápění do mělka i hloubky, ve dne, večer, do proudu, v kalu i z lodi, to byla prostě paráda.
Množství života pod hladinou, jeho barevnost a rozmanitost byla neuvěřitelná. Kromě makra jsme viděli spoustu větších živočichů a také nádherné útesy, houby a velká hejna ryb. Útesy byly většinou v zelené zakalenější vodě a v proudu, několikrát jsme si pestré korály, ryby a barvy užívali v čisté modré vodě.
Dobré vyvážení a pomalé plavání nám také umožnilo konečně natáčet pořádná videa, ty najdete níže.
Zpáteční let Manila > Kanton > Paříž > Řím > Praha v celkové délce přes 42 hodin byl neplánovaným doplňkovým dobrodružstvím na konci dovolené. V Kantonu jsme se zdrželi skoro 3 hodiny ještě před startem, čímž jsme nestihli přestoupit po přistání v Paříži na let do Prahy. Jediným východískem tak bylo vyčkat na další let oklikou do Říma a až pak konečně do Prahy.
Množství fotografiií, videí i zážitků, které jsme si přivezli, bylo ohromné. Bez ponorů s přístrojem bychom nic z toho nezažili, neviděli a nevyfotografovali. Všem silně doporučujeme si potápění na makro někdy vyzkoušet, je to skvělý zážitek. Být ve vodě v kalu a ve tmě vás skvěle připraví na to, že ne vždy je v moři dokonale čistá průzračná voda. Naučí vás, jak se bezpečně pohybovat těsně u útesu a nade dnem, jak živočichy hledat a jak je pozorovat, nevyplašit je a fotografovat z bezprostřední blízkosti.
Na fotografování i natáčení videí jsme používali báječné nové kompakty Canon Powershot G16. Lepší displej, výrazně lepší podvodní pouzdra Fantasea s příslušenstvím, lepší stabilizace a mnohem lepší a rychlejší ostření i v tmavé zakalené vodě, "gé šestnáctka" byla oproti starým kompaktům Canon Powershot G11 opravdu výrazným krokem vpřed. Díky tomu, že jsme se už předtím na ostrově Apo naučili fotografovat v zakalené vodě a v nedostatku světla, bylo pro nás potápění na Anilao snadné. Skvěle jsme si ho užili i díky novým fotoaparátům.
Kdy na Filipíny? Nejlepší období k návštevě je cca od prosince do března. Ještě v dubnu a květnu je teplo, ale nehrozí silné deště.
Kudy na Filipíny? Na Filipíny se létá s přestupem, většinou do Manily či do Cebu.
Kam a které ubytování? Na Filipínách můžete bydlet velmi levně, místa vybírejte podle toho, jak a co chcete vidět a jak dlouho chcete na jednom místě zůstat.
Jsou Filipíny vhodné i pro začínající potápěče? Ano, Filipíny jsou výborné pro začínající potápěče, na šnorchlování nebo i pro ty, co se teprve chystají do potápěčského kurzu. Některé lokality jsou náročnější a s proudy, jsou určené pro pokročilé či velmi pokročilé potápěče.
Filipíny cestovatelský portál - Anilao
Petr a Katka
