První fotografie korálových útesů a jejich obyvatel pod vodou představené široké veřejnosti, první vodotěsná pouzdra na fotoaparát i kameru, první ponory s potápěčským přístrojem, první podvodní černobílý film, první vědecká práce s použitím moderního potápěčského přístroje, první podvodní barevný film, první použití světel pod hladinou při natáčení filmu, první potápění na dnes všem známých potápěčských lokalitách jako je Rudé moře, Maledivy či karibský ostrov Bonaire.
Výčet dosažených úspěchů spojených se slovem "První" je u Hanse Hasse obrovský. Své fotografie publikoval široké veřejnosti. Jeho filmy se promítaly v kinech i v televizi a ovlivnily obrovské množství lidí včetně profesionálů pracujících v Hollywoodu či BBC. Lidé začali objevovat krásu světa pod hladinou. Moře a jeho obyvatelé včetně žraloků přestali být postupně vnímáni jako nebezpečí.
Hans Hass je autorem 4 filmů, více než 70 televizních snímků a 20 knih. Nebyl ale jen potápěčem, fotografem, spisovatelem a filmařem, byl také vědcem, objevitelem a vynálezcem.
Hans Hass zemřel 16.6.2013 a tento článek je věnován jeho památce.
Hans Hass se narodil ve Vídni 23. ledna 1919 do rodiny právníka. V dětství jej ovlivnily výlety do přírody a rybářské výpravy k Dunaji. Vystudoval ve Vídni gymnázium a poté nastoupil na práva.
V létě roku 1938 na pomaturitním výletě do Francie se na Riviéře náhodně setkává s Guyem Gilpatricem. Guy byl známým propagátorem tehdy nového sportu - lovu ryb harpunou. Při lovu se používají primitivní vodotěsné brýle, odvozené od brýlí lovců perel a první ploutve (vynález kapitána De Corlieu z roku 1930). Hans je tímto sportem nadšen a posléze jej napadne zkusit pod hladinou fotografovat a tyto zážitky zdokumentovat. S pomocí místního kováře vyrábí první vodotěsné pouzdro na fotoaparát.
V roce 1938 filmuje u chorvatského pobřeží pod vodou s vlastnoručně zkonstruovaným podvodním pouzdrem na kameru. Pro ponory používá lehkou potápěčskou přilbu dle vlastního návrhu, zásobenou vzduchem hadicí z hladiny pomocí ruční pumpy. Stejně jako u fotografování si Hans u natáčení musí všechno naplánovat a vyrobit sám, nikdo před ním ještě kameru pod vodou nepoužíval. Je třeba vyvinout podvodní pouzdro, vymyslet jeho ovládání, práci s kamerou či ostřením.
Posléze v roce 1939 se Hans vydává se spolužáky Alfredem a Jörgem na 8 měsíců trvající výpravu do Karibského moře, k ostrovům Curacao a Bonaire. Zde intenzivně fotografují a filmují život na korálových útesech, setkávají se pod hladinou se žraloky. V průběhu výpravy ale vypukne druhá světová válka a fotografům coby občanům Německa hrozí zatčení (pozn. - ostrovy Curacao a Bonaire patří Nizozemí). Hassovi a jeho přátelům se naštěstí podaří odjet včas.
Po dobrodružném návratu z Karibiku přes několik zemí přestupuje Hans ze studia práv ve Vídni na zoologii na univerzitu Fridricha Viléma v Berlíně (dnešní Humboltova univerzita). Z velmi úspěšné výpravy do Karibiku přiveze 4 000 fotografií a vychází jeho první kniha Jagd unter Wasser mit Harpune und Kamera (německy vydáno v roce 1939, posléze česky v roce 1944 pod názvem V říši korálů a žraloků). Snímky žraloků pod hladinou způsobí senzaci, Hass se ale setkává i s kritikou - některými lidmi jsou fotografie považovány za podvod či naaranžovaný trik.
Postupně vzniká také jeho první podvodní film - 16 minutový černobílý snímek Pirsch unter Wasser (Lov pod vodou). Ve filmu jsou pouzity záběry z Karibiku a jsou k němu ještě přidány scény, dotáčené v Berlíně, Vídni a Dubrovníku.
V roce 1940 pořídí Hass v Dubrovníku během tohoto dotáčení vůbec první barevné video pod vodou a přiblíží tak problém s ubývajícími barvami pod hladinou. Pro názornost je použito záběrů rajčete, natáčeného v různé hloubce. Pomocí těchto pokusů dochází Hass k poznatku, že při natáčení dalších barevných filmů bude třeba silných podvodních světel.
8. května 1942 má konečně film Pirsch unter Wasser premiéru v Berlíně, je promítán jako předfilm před hlavním snímkem Violanta režiséra Petera Ostermayra.
Pro potíže s cirkulací krve v nohách je Hass zproštěn vojenské služby a může pokračovat ve studiu. V Berlíně zakládá výzkumnou společnost Expedition für biologische Meereskunde a plánuje vědecké expedice poznávání podmořského života. Pro tuto činnost potřebuje výzkumnou loď, která by umožnila zpracování a třídění vzorků, vyvolávání fotografií a která by vezla potřebnou potápěčskou techniku. Hans pilně přednáší, prodává podepsané fotografie a shromažďuje tak peníze pro výpravy i pořízení lodi. Jeho přednášky jsou velmi populární, jen v Berlíně jich absolvuje více než 200. Stává se známou osobností a o jeho práci vycházejí články v novinách. Postupně se vlastními silami blíží k vytouženému cíli a kupuje od hraběte Lucknera loď Mořský Ďábel. Loď je ale zakotvena ve Štětíně a pokračující válka neumožňuje její přepravu jinam ani plánování dalších výprav do tropických moří.
Pro fotografování a filmování pod hladinou také Hass pracuje na potápěčském přístroji. Dle vlastního návrhu a ve spolupráci s vrchním inženýrem Stelznerem z Drägerovy továrny přepracuje kyslíkový záchranný přístroj, původně určený pro posádky ponorek, na potápěčský přístroj - rebreather. Dýchací vak je nově umístěn na zádech a kromě automatického má rebreather i ruční ventil - potápěč si může stiskem tlačítka dávkovat kyslík do dýchacího vaku a tím ovládat svůj vztlak pod hladinou.
S těmito potápěčskými přístroji pak Hass a jeho tým absolvují téměř 2 000 ponorů.
Hans Hass se v roce 1942 vydává na zapůjčené lodi Universitas do Středozemního moře. S novým kyslíkovým přístrojem, vylepšenou potápěčskou maskou a ploutvemi se potápí v Egejském moři, u Kréty a u Santorini. Poprvé je člověk pod vodou nezávislý na těžkém skafandru s hadicí a volně se delší dobu pohybuje mořem. Není v něm jen na pomíjivou chvilku jako u nádechového potápění. Hass pořizuje fotografie a natáčí filmy - mimo jiné také lov ryb dynamitem, provozovaný místními rybáři a své kolegy potápějící se se žraloky. Pro Hasse je klíčové pořídit záběry potápěče a žraloka dohromady, v jednom snímku. To se posléze podaří a jsou tak definitivně vyvráceny názory, obviňující jej u starších snímků žraloků z podvodu.
Z výpravy vznikne 84 minut dlouhý film Menschen unter Haien (Lidé a žraloci), uvedený ale až po válce v roce 1947, a také stejnojmenná kniha. Ta vychází také česky v roce 1970 v nakladatelství Olympia.
V roce 1943 pokračuje Hass ve výzkumu na vědecké stanici v Neapoli a pracuje na své dizertační práci. Jedná se o první vědecký výzkum a práci, prováděnou s pomocí moderního potápěčského přístroje. I přes potíže způsobené pokračující válkou Hass dizertaci úspěšně dokončí.
Do konce války pak pracuje Hass ve filmových studiích UFA v Berlíně. V roce 1945 se ožení s herečkou Hannelore Schroth. Z tohoto manželství se narodí syn Hans, který se později stane hercem a zpěvákem a v depresi spáchá v roce 2009 sebevraždu.
Konec války znamená i konec Hassova snu. Výzkumný ústav se rozpadá, našetřené peníze ztrácejí svoji hodnotu. Zakoupená loď Mořský Ďábel je ve Štětíně zabavena sovětskou armádou. Hassovi zůstává jeden potápěcí přístroj. Začíná znovu, opět shání finanční prostředky.
Na podzim roku 1949 dostává vízum a vyráží na cestu do Rudého moře do Súdánu. Vrací se se spoustu černobílých i barevných fotografií, které vzbudí zájem filmových společností. Financují jeho další cestu do Súdánu v roce 1950, při které vznikne film Abenteuer im Roten Meer (Dobrodružství v Rudém moři). Film se setkává s velkým úspěchem a zájmem diváků, na filmovém festivalu v Benátkách získává v roce 1951 první cenu. Práva na jeho distribuci zakupuje Hollywood.
Na tuto výpravu jede Hass s mladou asistentkou Lottou Baierl, která se mu dříve přihlásila na inzerát na místo sekretářky. Krásná Lotta, nadšená do cestování i podvodního světa, se ve filmu na přání producentů objeví nejen na záběrech na suchu, ale i pod vodou. Hassovo manželství s Hannelore Schroth končí rozvodem a Hans Hass se v roce 1950 ožení s Lottou. Ta se poté účastní jako fotografka a potápěčka jeho dalších výprav.
Hass k tomu později v průběhu 60. let napsal: "Lotta, která mne už doprovázela na výpravách do Rudého moře, Karibského moře a k australskému bariérovému útesu, dokázala i tentokrát, že žena je právě tak dobře kvalifikovaná pro potápěčské práce jako muž."
V roce 1958 se jim narodí dcera Meta.
Předchozí úspěchy umožňují Hassovi ve spolupráci s BBC v roce 1952 zakoupit novou loď Xarifa (Xarifa znamená arabsky Krasavice), která je přebudována na výzkumné plavidlo. S ní potom Hass uskuteční velké výzkumné plavby.
První vede v roce 1953 z Evropy přes Azory a Karibik až na Galapágy. Hans se také zastaví na ostrově Bonaire, kde se v roce 1939 poprvé potápěl na korálových útesech. Během expedice vzniká barevný film Unternehmen Xarifa (Dobrodružství Xarifa), při natáčení je poprvé použito podvodního osvětlení. Poprvé jsou také ve filmu pod hladinou zachyceny velryby a jejich zvuky. Film je později oceněný tzv. podvodním Oskarem na Mezinárodním podvodním filmovém festivalu. Dobrodružství na této výpravě Hans popíše ve své další knize, později vydané také česky pod názvem Dobytí podmořské říše.
V roce 1954 je na trh uvedeno první podvodní pouzdro Rolleimarin pro středoformátový fotoaparát Rolleiflex. Hass jej vyvinul ve spolupráci s firmou Franke und Heidecke. Tehdy se jedná o technicky velmi pokrokové řešení, vysoce kvalitní pouzdro je utěsněno pomocí O-kroužků, umožňuje použití předsádek a bude se vyrábět dalších 16 let.
Druhá výprava lodi Xarifa financovaná v roce 1957 částečně ve spolupráci s BBC a německým rozhlasem pak vede ze Středozemního přes Rudé moře na Maledivy, Nikobary a končí v Singapuru. Hans Hass se na ní společně s vědeckým týmem věnuje výzkumu vzniku atolů, chování žraloků, korálovým útesům a jejich obyvatelům. Systematicky popisuje a fotografuje druhy ryb.
Hass během výpravy natočí televizní seriál Expedition ins Unbekannte (Výprava do neznáma - 26 dílů postupně promítáno v letech 1958 až 1962).
Z této druhé expedice vychází další Hassova kniha se stejným titulem jako seriál. V roce 1967 ji česky vydává nakladatelství Orbis. Kromě černobílých snímků kniha obsahuje i barevné fotografie, nasnímané s externím podvodním bleskem.
Hassovy výpravy vzbudily značný ohlas. Jeho cílem ale bylo nabídnout Xarifu německé vědě jako loď pro dlouhodobé výzkumné projekty v tropických mořích. Zorganizování a financování provozu plavidla se ale ukázalo jako příliš nákladné a z dohody s vědeckými institucemi nakonec sešlo. Roku 1960 ukončuje proto Hans Hass svoji objevitelskou činnost a prodává Xarifu.
Věnuje se rodině a pracuje na studiu chování organizmů. Věnuje se přeměnám energie a stává se profesorem Vídeňské univerzity. Jeho vědecké práce se také zabývají studiem dravých instinktů člověka při podnikání a v různých profesích.
Hans Hass se postupně - zejména po zjištění, jak devastující účinek má na životní prostředí živelný nárůst potápěčské turistiky - začíná také věnovat ochraně korálových útesů a žraloků. Bojuje proti lovu ryb harpunami. Publikuje další knihy a přednáší. Věnuje se ale i technickým aspektům potápění. Spolupracuje s firmou Bruker na návrhu malé ponorky pro výzkum velkých hloubek. Také se podílí na konstrukci potápěčských počítačů Deco Brain.
V roce 2005 se Hass znovu potápí na Maledivách, aby si prohlédl škody způsobené na korálových útesech vlnou tsunami v prosinci 2004.
V roce 2006 je uveden do Potápěčské síně slávy (International Scuba Diving Hall of Fame Award). Je to jedno z mnoha ocenění a vyznamenání, které za svoje úspěchy obdržel.
Pod vodu se naposledy podívá v roce 2007, kdy se ve svém pokročilém věku potápí v Rudém moři v Súdánu k vraku Umbria a na lokalitách Sha’ab Rumi a Sanganeb.
Jeho jméno nese druh mořského plže Tenorioconus hanshassi, objevený v roce 2012 na Filipínách. Dále je po něm pojmenován Úhořovec Hassův (Heteroconger hassi), vyskytující se v oblastech Indického a Tichého oceánu.
Hans Hass umírá ve Vídni 16.6.2013 ve věku 94 let. Je pochován na vídeňském hřbitově Hietzinger. Jeho manželka Lotte zemřela 15.1.2015.
Odešli v době, kdy se potápění stalo koníčkem, relaxací i zaměstnáním pro obrovské množství lidí. Stejně jako Lotta a Hans i oni propadli kouzlu modrého světa. Do vody si teď berou dokonalé digitální fotoaparáty a videokamery. Veškerá potápěčská technika je běžně k dostání v obchodech.
Za těmito úžasnými možnostmi potápění, fotografování a objevování stáli na samém počátku právě Hans a Lotte.
V říši korálů a žraloků. Dobrodružství v Karibském moři. Vydala Česká grafická unie, Praha 1944
Dobytí podmořské říše. Vydalo SNDK, Praha 1961
Výprava do neznáma. Vydal Orbis, Praha 1967
Lidé a žraloci. Vydala Olympia, Praha 1970
O jeho životě byl natočen televizní snímek Hans Hass - Der Mann, der das Meer entdeckte (Hans Hass - Muž, který objevil podmořský svět, několikrát byl vysílán i v české televizi).
Životopisná kniha Lotty Hass Das Mädchen auf dem Meeresgrund (Dívka na dně moře) se v roce 2010 stala námětem stejnojmenného televizního filmu. Divákům přiblížil Hassovu výpravu do Rudého moře v roce 1950 a natáčení snímku Dobrodružství v Rudém moři. Ve filmu si Hans a Lotta krátce zahráli sami sebe v závěrečné části.
Petr a Katka
