Ostrov Bali jsme navštívili poprvé na jaře roku 2016 a ihned jsme si jej zamilovali. Ta první dovolená byla fantastická a potápění na Bali vynikající.
Bali se tak stalo místem, kam jsme chtěli po svatbě v létě 2017 zamířit znovu, tentokrát na líbánky.
10 nejlepších potápěčských lokalit v Indonésii, řazeno abecedně:
1. Ambon
2. Alor
3. Bandské moře
4. Bali
5. Derawan, Borneo
6. Komodo
7. Lembeh
8. Manado a Bunaken
9. Raja Ampat
10. Wakatobi
Praha, Amsterodam, Singapur a pak konečně ostrov Bali a Denpasar. Do tváře nás při vystoupení z letištní haly přes pokročilou noční hodinu udeří tropické vedro a už se přepínáme do dovolenkové nálady. Proplétáme se nočním dopravním ruchem Denpasaru směrem k balijskému potápěčskému ráji ve vesnici Tulamben.
Druhý den si užíváme podvodních krás při ponorech. Hejna ryb, nádherné korály, sochy pod hladinou. Netušíme, že tato idyla nebude mít dlouhého trvání.
Všechny fotografie v článku jsou z dvojice kompaktních fotoaparátů Canon Powershot G16 s podvodními pouzdry Fantasea a videosvětly Sola.
Z usínání nás vytrhuje bušení na dveře. Evakuace! Vulkanická aktivita sopky Mount Agung přešla na nejvyšší 4. stupeň, během posledních pár hodin zaznamenávají měřící přístroje stovky otřesů.
Rychle balíme, naházíme stále vlhké potápěčské vybavení do tašek a nastupujeme do evakuačního autobusu. Řidič nejprve opatrně vycouvá a pak zamáčkne pedál plynu do podlahy. První obětí evakuace se tak bohužel stává toulavý pejsek, snažící se před námi přeběhnout silnici.
Řítíme se tmou, světla protínají oblaka prachu a výfukových plynů. Na krajnici stojí desítky aut a motocyklů. Okolo pobíhající Balijci balí své domácnosti, po silnici projíždějí náklaďáky plné dětí školního věku. Zatím se naštěstí netvoří zácpa a silnice je dobře průjezdná.
Majitelka Suci z Matahari volí na rozdíl od jiných hotelů kratší evakuační cestu jen do Amedu. Po krátké jízdě se tak ocitáme v luxusním resortu Bali Bhuana Cottages. Později v noci je již silnice do Denpasaru ucpaná, někteří klienti jiných hotelů na ní trčí v zácpách mnoho hodin. V případě erupce by tak byli na silnici přímo v cestě toku lávy.
Zde v Amedu jsme ale mimo zónu nebezpečí. Jako přirozená bariéra nás před lávou chrání jiná, již vyhaslá sopka.
Hned druhý den po evakuaci začínají turisté z Amedu odjíždět. Není úplně jasné, co se může stát a zda dojde k erupci, silnice je ale navíc stále ucpaná. Rozhodneme se tedy zůstat a prozatím si užít potápění.
Na dvoře a na balkoně vytváříme provizorní potápěčské centrum. Zahradní hadice s plastovou bednou nahrazuje oplachovací nádrž na potápěčskou výbavu a plážové lehátko bez nohou nám slouží jako sušák a odkládací prostor.
Odpoledne po evakuaci se tak už jdeme potápět. Na pláži je málo lidí a ve vodě skoro nikdo.
Útes u pláže Lipah je nádherný. Sopka nám ale i na ponoru připomíná, že je nablízku. Pod vodou zažíváme několik silných otřesů, další se pak opakují večer i v noci. Jeden z nejsilnějších otřesů nás nad ránem vytrhuje ze spánku, apartmán celý vibruje a okna drnčí.
Několik následujících dní si užíváme idylku skoro bez lidí, Amed obvykle zaplněný turisty je poloprázdný.
Vyrážíme na ponory na japonský vrak, užíváme si hejna ryb a nádherné korály.
Skvělý podvodní fotograf Yury Ivanov - www.instagram.com/diveivanov nás se svým kolegou bere na potápění za makrem na hranici evakuované zóny. Na pláži opět není ani noha.
Pod vodou nacházíme na zdánlivě prázdných kamenech a písku spoustu maličkých potvůrek - krabů, krevet, nahožábrých plžů, malých chobotniček, strašků atd. Díky nitroxu máme dostatek času prozkoumat i hlouběji položená místa. Objevujeme tak i roztomilou podvodní ovečku Shaun - plže Costasiella.
Otřesy se stále občas projevují, jsou ale již slabší. Co tedy dál? Nakonec se dohodneme na odjezdu na konci týdne, kdy hotel opouští posledních pár hostů a zbytek personálu z potápěčského centra Matahari.
Dny zbývající do odjezdu pak plynou ve stylu romantiky na opuštěném ostrově. V Amedu se běžně platí za ponor přes 30 euro, do vody se chodí pouze s průvodcem.
My platíme cca 9 dolarů a můžeme všude sami. Přes 5 hodin denně jsme pod vodou na korálových útesech a na písčitých částech, kde lovíme makro.
Večery trávíme brouzdáním prázdnou vesnicí a dopřáváme si vynikající večeře. S majitelem jedné z restaurací - warungu Coco Green si povídáme česky.
Poslední den se s Amedem rozloučíme nádherným ranním a dopoledním ponorem, opláchneme potápěčskou výbavu a namočíme se do bazénu do sladké vody.
Okolo něj rozmístíme vyprané věci na lehátka na sluníčko. Druhý den brzo ráno vyrážíme do zátoky Padang.
Druhou část našeho pobytu na Bali si užíváme v zátoce Padang. V případě potřeby odsud můžeme odjet lodí na ostrov Lombok nebo jinam. Stín sopky ale dopadá i sem. V prvních dnech pobytu odjíždí více turistů než přijíždí a za přístavem se v provizorních stavbách tísní pod igelitovou plachtou evakuovaní Balijci.
Pro všechny případy máme proto připravená příruční zavazadla.
Po prozkoumání zátoky a okolních pláží vyrážíme další den s průvodcem na korály a makro potápění pod molo (lokalita Jetty). Následují ponory v Blue Lagoon a u White Beach.
Nefotografuje se nám snadno, na všech místech jsou proudy. Makro život a některé útesy jsou ale velmi pěkné.
Večer zakončujeme výborným jídlem v Ozone Café.
Poslední den si vyrážíme splnit další z našich snů. S lidmi z potápěčského centra Memo jedeme na Nusu Penidu na potápění s mantami. Ráno nám ale nepřeje počasí, obloha je silně zatažená a moře zvlněné.
Nusa Penida je přeplněná spoustou šnorchlařů a lodí. Opatrně skáčeme do kalné zvlněné vody...
A je tu! Pod námi v kalu pomalu proplouvá manta a majestátně mává křídly. Zbytek lidí ve skupině má své průvodce a zůstává na místě, takže se odtrhneme a vyrážíme si zaplavat sami s mantami. Jedna veliká míří přímo proti mně, rychle jí uhnu a málem mně pohladí křídlem. Trochu se osmělíme a plaveme pod nimi.
Ukopat to není jednoduché, ale manta nás nechává, takže plaveme co to dá a držíme to neuvěřitelně nádherné "zvířecí letadlo" v záběru. Neskutečně silný zážitek! Záběry vypadají na displeji fotoaparátu výborně a okolo není živáčka. Takhle přesně vypadá náš splněný sen o silných krásných zážitcích pod hladinou.
Plaveme pod mantou vždy jen chvilku, pak se musíme rozdýchat a zpomalit. Snažíme se nechat mantám prostor.
K jedné mantě se přidává postupně druhá a různě plavou okolo sebe. 18 metrů, 22 metrů, 25 metrů.. jsme stále hlouběji a manty tančí okolo nás.
Překvapivě za chvilku zjišťujeme, že Nusa Penida není jen o mantách, ale je tu i pěkný útes, spousta ryb a do mantího reje se na chvilku zapojí i želva.
Vracíme se na loď, prohazujeme prázdné potápěčské láhve za plné a po krátké pauze se vracíme dolů do ráje. Po vynoření z druhého ponoru zjišťujeme, že počasí se umoudřilo, mraky jsou pryč a na zpáteční cestu nám svítí krásně sluníčko.
Tropický relax a mnoho hodin pod vodou bohužel končí. Čas najednou nějak zrychluje, je tu konec pobytu a odjíždíme směr Denpasar. Posledních pár procházek po pláži, nyní už kousek od letiště v Denpasaru. Pak už se na konci ranveje letadlo zvedá do vzduchu, z výšky vidíme Bali a ostrovní ráj mizí kdesi pod námi a za námi.
Byl to neskutečný, životní zážitek a zcela netradiční líbánky. Evakuace, ubytování v 5 různých hotelích ve 4 různých částech Bali. Levné potápění bez lidí na místech, kde je jinak draho a hlava na hlavě nad hladinou i pod ní.
Hodiny a hodiny volně pod vodou ve stavu beztíže. Nádherné korálové útesy v krásné modři, makro, rybičky, úžasné barvy. Výlet s potápěčským centrem na manty, kde jsme si pak s nimi zaplavali sami. Bali nás nezklamalo a poměr ceny a výkonu byl fantastický.
Článek o předchozí návštěvě ostrova v roce 2016
Petr a Katka
